Krizové linky a pomoc: co se stane, když se ozvete

Oddíl 1 z 7

01 Kdy je čas zvednout telefon?

Existují situace, kdy stačí včasný zásah člověka z blízkého okolí a odborníci nemusejí na řadu přijít vůbec. Rodič, vychovatel nebo učitel bývá v kontaktu s dítětem jako první, a proto má největší šanci zachytit varovné signály. Jindy je potřeba obrátit se na vyškolené odborníky, krizové interventy, psychology nebo terapeuty. Poznáte to podle toho, že běžné postupy přestávají fungovat.

Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy se v rodině objeví myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu. U krizové intervence je zásadní takové riziko odhadnout: zmapovat, zjistit nebo se přímo zeptat, zda o něčem takovém člověk neuvažuje. Taková otázka je vždycky těžká, pro člověka v krizi ale bývá úlevná, protože o svých pocitech konečně může mluvit. Právě v tomto bodě už vlastní síly většinou nestačí a je na místě předat situaci někomu, kdo na to má výcvik. Když je toho na tátu moc, je to signál, ne prohra.

Oddíl 2 z 7

02 Kdo mluví na druhé straně?

Na krizové lince nebo v poradně sedí člověk, který prošel výcvikem v krizové intervenci. Nečekejte ale, že vám bude radit. Podle zásad tohoto přístupu není krizový pracovník rádce. Cílem je provázet člověka jeho stavem, umožnit mu rozhodnout se a dát mu prostor vyjádřit emoce. Provázení probíhá hlavně formou dotazování. Kdo volá, zůstává tím, kdo volí cestu, a přebírá za sebe odpovědnost. Tím se dostává z bezmoci k moci.

To neznamená, že na lince nezazní i vysvětlování. Vzdělávací prvek má v krizové intervenci své místo. Typickým příkladem je vysvětlení samotné podstaty krize. Pracovník může říct něco jako: to, co zažíváte, je normální, každému se takový stav občas přihodí, teď se cítíte zmateně, je to tak? Nemusíte se bát, bude to dobré, jen to bude nějaký čas trvat. Jestli chcete, můžeme si o tom povídat. Souhlasíte?

Oddíl 3 z 7

03 Co se po vás chce

Nic víc než mluvit. Už samotná možnost vypovídat se může být pro člověka v tíživé situaci velmi prospěšná. Pracovník se zaměřuje na to, co situaci spustilo, neprovádí nekonečný sběr anamnézy. Ptá se, co se stalo, a zkoumá vaše okolí, dostupnost vaší podpůrné sítě a zdroje sociální opory. Zajímá se také o to, jak jste si s podobnými věcmi poradili dříve.

Během rozhovoru dostanete prostor vyjádřit pocity, zejména úzkost, smutek a vztek. Vhodné je dát přednost výrazu pocitů viny před pocity agresivními. Krizový pracovník s vámi probere, proč obvyklé pokusy o řešení problému selhaly a které jiné možnosti by mohly vést k cíli. Buď se posílí běžné způsoby chování, nebo se hledají řešení nová. Iniciativa přitom zůstává co nejvíc na vás a na vašem blízkém okolí.

Oddíl 4 z 7

04 Jak rozhovor probíhá

Rozhovor má orientační body, podle kterých se lze držet. Nabídne se možnost popovídat si a pojmenovat aktuální problém. Obtíže se normalizují, tedy říká se, že to je normální a občas se to stává. Následuje nabídka technik zvládání. Člověk se dozví, čím prochází a co bude asi následovat. Dohodne se další postup a zkoumá se, zda je to, co navrhuje, reálné a uskutečnitelné. Nabídne se možnost dalšího setkání, případně se rovnou domluví termín a čas.

Mezi techniky zvládání patří racionalizace problému, kdy společně hledáte důvody, proč situace nastala, a východiska. Kompenzace znamená nahradit jednu věc druhou, například neúspěch ve výtvarném umění nahradit sportem. Poselstvím je, že každému nejdou všechny věci stejně a v něčem dobrý jsme a v něčem ne. Identifikace navozuje vzor chování, může jím být někdo, kdo je pro člověka vzorem. Únik zde neznamená vyhýbání se, ale aktivizaci snění a vzpomínání. Snění pomáhá představit si, jak by to vypadalo, kdyby se krize vyřešila, a co by k tomu mohlo pomoci. Vzpomínání hledá podobnou situaci z minulosti a to, co tenkrát pomohlo.

Agrese je v tomto pojetí chápána jako možnost snížit silné napětí. V pozitivní formě ji lze využít u úpolových sportů, jako je box, karate, kickbox nebo judo. Když je k dispozici boxovací pytel, dá se na něm dobře vybít. Potom se věnujete slovnímu zpracování obtíží.

Oddíl 5 z 7

05 Co je naopak nad síly blízkých

Pokud chcete někomu pomoci, musíte si uvědomit vlastní kompetence. Jednoduše musíte vědět, na co ještě máte a co už nezvládnete. Uvedu příklad. Pokud vám zemřela matka, vašemu dítěti babička, jen těžko můžete poskytovat pomoc v této náročné situaci, když jste se s ní sám ještě nevyrovnal. Jiným příkladem je pedagog, za kterým přijde student kvůli rozchodu s přítelkyní, situace je pro něj tak náročná, že zvažuje sebevraždu. Těžko může pedagog nabízet efektivní pomoc v momentě, kdy sám prochází náročným rozvodem a neví, co dělat. Jsou prostě situace, kdy je dobré vyjádřit pochopení a podporu a společně se obrátit na odborníky. Nejsme roboti, kteří vše zvládnou.

Oddíl 6 z 7

06 Odhad sil a hranice vlastních rezerv

Míra citlivosti vůči krizovým situacím je u každého jiná. Ovlivňují ji vnitřní faktory, jako je stupeň rozumového vývoje, míra tolerance vůči zátěži, kvalita osvojených sociálních dovedností a kvalita mezilidských vztahů. Důležitá je také míra odolnosti vůči výrazné zátěži a působení zraňujících faktorů, které tuto odolnost snižují. Mezi vnější faktory patří povaha situace samotné, zda jde o dlouhodobou zátěž, nebo o několik faktorů najednou, zda se situace opakuje, nebo jde o náhlou událost. Rozdíl je i v tom, jak krize začíná. U krizí vyvolaných životními změnami bývá nástup pozvolný a počátek nemusí být dobře rozpoznán. Plíživý problém nejdřív vyvolává snahu organismu vyrovnat se s pozvolnými změnami, a reakce pak nebývá tak výrazná. Náhlý zvrat naopak neumožňuje postupnou adaptaci, a reakce bývá mnohem výraznější.

Oddíl 7 z 7

07 Kam se obrátit v českých podmínkách

V České republice působí řada vyškolených profesionálů, kteří jsou připraveni pomoci. Když jde o dítě, existuje Dětské krizové centrum, které pomáhá dětem týraným, zneužívaným i dětem s osobními problémy, s linkou důvěry a online chatem v nepřetržitém provozu. Linka bezpečí pomáhá dětem s řešením náročných životních situací i každodenních starostí, a to telefonem, chatem a e-mailem, anonymně a nepřetržitě. Rodičovská linka nabízí výchovné poradenství, krizovou pomoc a základní sociální poradenství pro rodiče i jiné dospělé se starostí o dítě, a to e-mailem, chatem nebo telefonicky. Pro oběti domácího násilí pomáhá Bílý kruh bezpečí, který na svých stránkách zveřejňuje mapu regionálních poradenských center s kontakty. Zda tyto možnosti využijete, je jen na vás.

Když se v rodině objeví úmrtí, je obzvlášť těžké najít slova. I tady platí, že rozhovor s dítětem má svá pravidla a že je dobré nechat si poradit, jak s dítětem o smrti mluvit. Pro táty, kteří hledají oporu dlouhodoběji, funguje poradna pro táty a vedle ní i kurz, který se dá projít předem, dřív než situace nastane.